TTIP - o co vlastně jde?

V červnu 2013 se rozběhla jednání o Transatlantickém partnerství pro obchod a investice (TTIP) mezi Evropskou unií a USA. Měla by skončit nejpozději v prosinci 2014. Jednání jsou tajná, ale podle informací, které se dostaly na veřejnost, má tato smlouva sjednotit americké a evropské normy a standardy, přičemž je zde nebezpečí, že toto sjednocení proběhne podle nejnižšího společného jmenovatele, tedy že dojde ke snížení evropských standardů. Znamenalo by to, že by bylo možné zde prodávat produkty, které by nyní přes přísné evropské normy neprošly.
I přes to, že americký trh se stává méně a méně významným, je zřejmě tradiční transatlantická spolupráce důležitá a může usnadnit život lidem, firmám i státům. Neméně důležité je však zachovat rozdíly v přístupu obou stran k některým oblastem života. Hnutí Duha vytvořilo dokument Diplomacie všedního života, který popisuje možná rizika, která by mohlo uzavření smlouvy přinést do naší každodennosti, a také navrhuje řešení. Protože není úplně krátký, udělala jsem pro zájemce stručný výtah. Protože psát výtahy, to je jedna z mála věcí, které jsem se naučila celkem dobře ve škole... 

Diplomacie všedního života. 

Proč bychom měli pečlivě rozvažovat, co se dostane 

do euro-americké dohody o volném obchodu – a co nikoli

1. Co se vlastně chystá

Podstatou zón volného obchodu je většinou zrušení cel a dovozních kvót. Pro obchod mezi EU a USA platí cla pouze 5,2% a 3,5%. Jedná se tedy především o zrušení nejrůznějších překážek a sjednocení odlišných pravidel a technických norem. 

2. Tlustá čára 

Evropská komise chce sjednotit regule pro technické detaily v automobilech. Jenže americká pravidla (téměř na vše) jsou mnohem laxnější než evropská. EU například tlačí na výrobce, aby dodávali na trh chytřejší automobily s menší spotřebou. Americké automobilky se ale řídí jiným zákonem, který by, pokud by byl určující, umožňoval dodávat na evropský trh auta s mnohem větší spotřebou než dovolují evropské předpisy. Podobný dopad by sjednocování mělo i na další odvětví, jako například štítkování elektrospotřebičů, pravidla pro množství škodlivin v benzínu nebo naftě apod. Dalším příkladem jsou pravidla pro toxické chemikálie - zatímco evropské státy se dohodly před několika lety na nových, progresivních pravidlech pro schvalování syntetických chemikálií, aby se předešlo výrobě spotřebního zboží poškozujícího lidské zdraví, americká chemická výroba se řídí zákonem z roku 1976. V USA se tak dnes běžně prodávají nebezpečné látky, které Evropa zakázala. 

Smlouva by tedy měla výslovně zaručit, že se sjednocování norem nebude týkat ekologických, sociálních a dalších důležitých standardů.

Sjednocování by mělo proběhnout na nejvyšším, nikoli na nejnižším společném jmenovateli. 

3. Americké jídlo na evropských talířích?

Nejspornějším bodem smlouvy bude patrně jídlo. Evropané jsou ve výběru jídla velmi nároční. Ovšem americkým potravinářským společnostem vadí, že kvůli tomu evropský půlmiliardový trh velkou část jejich výroby nechce. Evropa klade důraz na kvalitu potravin, zdravé jídlo, život na venkově, péči o krajinu a slušné zacházení se zvířaty, oproti tomu USA preferuje velkovýrobu, fast foody a průmyslové zemědělství. 

V souvislosti s TTIP se mluví o přísnějších evropských pravidlech pro geneticky modifikované plodiny, ale americké firmy chtějí, aby se hovořilo také o pesticidech, chemickém ošetřování patogenů, přídatných látkách v krmivech, růstových hormonech, potravinových aditivech a ochucovadlech, značení potravin, podpoře místního jídla nebo ekologických standardech pro agropaliva. EU a USA se liší v názoru, co je ještě přijatelné a co už ne. Jako příklad autoři uvádějí používání růstového hormonu rekombinantního bovinního somatotropinu (rbST) v hovězím mase americkými farmáři. Tento hormon je v EU, stejně jako v Kanadě, Izraeli, Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu zakázán. 

Dalším předmětem projednávání je podpora a tudíž pozitivní diskriminace místních výrobců a zemědělců státními programy v EU i USA. V nové smlouvě by mohly být zakázány, protože vlády tak zákazníky nepřímo připravují o dovážené zboží.

4. Nová vlna arbitráží?

ČR je na 5. místě ve světovém žebříčku zemí postižených arbitrážemi. Proto by nás měl zajímat nejkontroverznější bod chystané smlouvy - tzv. mechanismus urovnání vztahů mezi investory a státy (ISDS). Tato sporná klauzule umožňuje soukromým firmám napadat v arbitrážích běžné zákony zemí, správní rozhodnutí apod. (ovšem státu to samé právo nedává, navíc zároveň diskriminuje domácí firmy). V minulosti zneužily arbitráží různé firmy proti reformám zdravotního pojištění, zákazům škodlivých chemikálií, podpoře čisté energetiky, regulaci cigaret nebo správním rozhodnutím o těžbě nerostných surovin (těch se týkalo 36% kauz). Jenže arbitráže mají dopomoci ke spravedlnosti zahraničním investorům v nestabilních a nedemokratických zemích, kde nefunguje soudnictví. Nemá sebemenší smysl vkládat takový bod do smlouvy mezi EU a USA. Za zbytečný označil ISDS i Simon Lester z Cato Institute, vlivné americké organizace, která obvykle prosazuje radikální dohody o volném obchodu: "Obě strany mají dospělý, stabilní a dobře rozvinutý právní a politický systém. Jakou ´ochranu´ zahraniční investice v této situaci potřebují nad to, co už zaručuje domácí právo?"

Klauzule o arbitrážích jsou pochybné také proto, že připravují signatářské země o státní suverenitu - rozhodnutí, která byla v pravomoci parlamentu, vlády nebo justice, se přesouvají do rukou tribunálu tvořeného obvykle třemi soukromými osobami.

5. Řešení

ČR by měla prosazovat 4 konkrétní požadavky:

1. úplné vyloučení arbitráže a zrušení arbitrážních klauzulí ve stávajících smlouvách mezi USA a evropskými státy (ta česko-americká je ještě nevýhodnější než výše popsaná klauzule)

2. vyloučení potravin a zemědělství

3. právo na svobodnou volbu standardů

4. řešení globálních problémů -  dohoda společného postupu v důležitých bodech: dani z finančních transakcí, zásahu proti daňovým rájům, potírání daňových úniků nebo ochraně před globálními změnami podnebí

No, a co můžeme udělat my? Sledovat další vývoj a zase jednou podepsat petici:

http://stop-ttip.org/podepiste/

O životě s lesní školkou

Stalo se něco, s čím nikdo ani v nejmenším nepočítal - prezident Zeman vetoval zákon o dětských skupinách! (Viz http://ekovykriky.blogspot.cz/2014/09/tak-oni-to-fakt-schvalili.html) Při té příležitosti bych vám, kteří máte pouze mlhavou představu o tom, jak to funguje v lesních školkách (i když v zákoně nešlo jen o ně), ráda přiblížila fungování té naší. 

Lidé většinou vědí především to, že jsou ty nebohé děti celý den venku, futeř nefuteř. V tomto případě bych pouze poupravila jejich představu, že ne děti, nýbrž spíše pedagogové jsou v tomto případě nebozí. Představte si ve třiceti, čtyřiceti letech trávit celý den v lese, relativně aktivním pohybem - večer padnete a to do toho vůbec nemusí pršet. Dětem, těm to je jedno - po oznámení "dneska prší:" dítě nadskočí nadšením: "huláá, můžu si vzít pláštěnkuuu!!!"  a o oblíbenosti kaluží nebo okapů snad ani nemusím mluvit.
Naše školka má k dispozici kamenný dům, který děti využívají na část dne v zimě, ale spousta lesních školek disponuje pouze jurtou, stanem nebo maringotkou. To je ten důvod, proč by nikdy nebylo v jejich silách "vejít se" do zákona o dětských skupinách. 

Pobyt venku je jistě jedním z nejdůležitějších přínosů lesních školek. Většinou to ale není nějaké bezplánovité placatění se (i když je kladen důraz i na volnou hru). Školka má vypracovaný celoroční program, který je svázaný s koloběhem roku; děti tak na vlastní kůži zažívají proměny přírody, kterých by si jinak vůbec neměly šanci všimnout. V lesní školce se neslaví jen Vánoce a Velikonoce, ale také například příchod svatého Michaela, Martina, masopust, otvírání studánek...každý měsíc se pořádá tématická slavnost, kam jsou pozváni rodiče a přátelé školky. Děti se učí využívat darů přírody, učí se o ni pečovat a neubližovat jí. Zpívají, tančí, malují, pečou chleba, zdobí prostory, ve kterých žijí, učí se pracovat s různými nástroji. Nebojí se bouřky, ohně nebo klíštěte.

Velmi podstatnou součástí filozofie lesních školek je pro mě vytváření komunity kolem školky. Jako rodiče máte možnost zapojit se do různých aktivit podporujících chod školky. Ovšem, to také není pro každého. Každopádně pedagogy zde zajímá, co si myslíte, minimálně jednou měsíčně máte možnost setkat se všichni na výše zmíněné slavnosti...opravdu se vám nestane, že potkáte na hřišti dítě a divíte se, že ho vaše dítě zná ze školky. Tady prostě zná každý každého (tedy samozřejmě podle míry vlastního zájmu).
Je to jistě dané menším počtem dětí ve školce. A to je další důležitá věc. Individuální přístup, který vám většina klasických školek nemůže nabídnout, ani kdyby chtěly. Objetí nebo pohlazení přesně ve chvíli, kdy to dítě potřebuje. Velmi se mi líbí, jak jsou zde děti vedené k tomu, aby řekly, když se jim nelíbí něco, co jim druhý dělá, ale také aby byly ohleduplné k sobě navzájem. 

Dalším bodem, který bych chtěla zmínit, je alespoň v naší školce, zdravý jídelníček. Opravdu jsem vděčná, že nemusím posílat dítě do školky, kde jsou mu běžně předkládány párky nebo sladkosti jako svačina. A abych nezapomněla - oddálení střetu s konzumem. Když vaříte polívku z bláta a šišek, není moc prostor na to porovnávat, kdo má dražší, krásnější a modernější hračku. Někdy si říkám, že to, co zaplatíme na školkovném, ušetříme na hračkách, které nosí ostatní děti běžně do klasické školky a které by naše dítě ZA KAŽDOU CENU muselo mít.