TTIP - o co vlastně jde?

V červnu 2013 se rozběhla jednání o Transatlantickém partnerství pro obchod a investice (TTIP) mezi Evropskou unií a USA. Měla by skončit nejpozději v prosinci 2014. Jednání jsou tajná, ale podle informací, které se dostaly na veřejnost, má tato smlouva sjednotit americké a evropské normy a standardy, přičemž je zde nebezpečí, že toto sjednocení proběhne podle nejnižšího společného jmenovatele, tedy že dojde ke snížení evropských standardů. Znamenalo by to, že by bylo možné zde prodávat produkty, které by nyní přes přísné evropské normy neprošly.
I přes to, že americký trh se stává méně a méně významným, je zřejmě tradiční transatlantická spolupráce důležitá a může usnadnit život lidem, firmám i státům. Neméně důležité je však zachovat rozdíly v přístupu obou stran k některým oblastem života. Hnutí Duha vytvořilo dokument Diplomacie všedního života, který popisuje možná rizika, která by mohlo uzavření smlouvy přinést do naší každodennosti, a také navrhuje řešení. Protože není úplně krátký, udělala jsem pro zájemce stručný výtah. Protože psát výtahy, to je jedna z mála věcí, které jsem se naučila celkem dobře ve škole... 

Diplomacie všedního života. 

Proč bychom měli pečlivě rozvažovat, co se dostane 

do euro-americké dohody o volném obchodu – a co nikoli

1. Co se vlastně chystá

Podstatou zón volného obchodu je většinou zrušení cel a dovozních kvót. Pro obchod mezi EU a USA platí cla pouze 5,2% a 3,5%. Jedná se tedy především o zrušení nejrůznějších překážek a sjednocení odlišných pravidel a technických norem. 

2. Tlustá čára 

Evropská komise chce sjednotit regule pro technické detaily v automobilech. Jenže americká pravidla (téměř na vše) jsou mnohem laxnější než evropská. EU například tlačí na výrobce, aby dodávali na trh chytřejší automobily s menší spotřebou. Americké automobilky se ale řídí jiným zákonem, který by, pokud by byl určující, umožňoval dodávat na evropský trh auta s mnohem větší spotřebou než dovolují evropské předpisy. Podobný dopad by sjednocování mělo i na další odvětví, jako například štítkování elektrospotřebičů, pravidla pro množství škodlivin v benzínu nebo naftě apod. Dalším příkladem jsou pravidla pro toxické chemikálie - zatímco evropské státy se dohodly před několika lety na nových, progresivních pravidlech pro schvalování syntetických chemikálií, aby se předešlo výrobě spotřebního zboží poškozujícího lidské zdraví, americká chemická výroba se řídí zákonem z roku 1976. V USA se tak dnes běžně prodávají nebezpečné látky, které Evropa zakázala. 

Smlouva by tedy měla výslovně zaručit, že se sjednocování norem nebude týkat ekologických, sociálních a dalších důležitých standardů.

Sjednocování by mělo proběhnout na nejvyšším, nikoli na nejnižším společném jmenovateli. 

3. Americké jídlo na evropských talířích?

Nejspornějším bodem smlouvy bude patrně jídlo. Evropané jsou ve výběru jídla velmi nároční. Ovšem americkým potravinářským společnostem vadí, že kvůli tomu evropský půlmiliardový trh velkou část jejich výroby nechce. Evropa klade důraz na kvalitu potravin, zdravé jídlo, život na venkově, péči o krajinu a slušné zacházení se zvířaty, oproti tomu USA preferuje velkovýrobu, fast foody a průmyslové zemědělství. 

V souvislosti s TTIP se mluví o přísnějších evropských pravidlech pro geneticky modifikované plodiny, ale americké firmy chtějí, aby se hovořilo také o pesticidech, chemickém ošetřování patogenů, přídatných látkách v krmivech, růstových hormonech, potravinových aditivech a ochucovadlech, značení potravin, podpoře místního jídla nebo ekologických standardech pro agropaliva. EU a USA se liší v názoru, co je ještě přijatelné a co už ne. Jako příklad autoři uvádějí používání růstového hormonu rekombinantního bovinního somatotropinu (rbST) v hovězím mase americkými farmáři. Tento hormon je v EU, stejně jako v Kanadě, Izraeli, Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu zakázán. 

Dalším předmětem projednávání je podpora a tudíž pozitivní diskriminace místních výrobců a zemědělců státními programy v EU i USA. V nové smlouvě by mohly být zakázány, protože vlády tak zákazníky nepřímo připravují o dovážené zboží.

4. Nová vlna arbitráží?

ČR je na 5. místě ve světovém žebříčku zemí postižených arbitrážemi. Proto by nás měl zajímat nejkontroverznější bod chystané smlouvy - tzv. mechanismus urovnání vztahů mezi investory a státy (ISDS). Tato sporná klauzule umožňuje soukromým firmám napadat v arbitrážích běžné zákony zemí, správní rozhodnutí apod. (ovšem státu to samé právo nedává, navíc zároveň diskriminuje domácí firmy). V minulosti zneužily arbitráží různé firmy proti reformám zdravotního pojištění, zákazům škodlivých chemikálií, podpoře čisté energetiky, regulaci cigaret nebo správním rozhodnutím o těžbě nerostných surovin (těch se týkalo 36% kauz). Jenže arbitráže mají dopomoci ke spravedlnosti zahraničním investorům v nestabilních a nedemokratických zemích, kde nefunguje soudnictví. Nemá sebemenší smysl vkládat takový bod do smlouvy mezi EU a USA. Za zbytečný označil ISDS i Simon Lester z Cato Institute, vlivné americké organizace, která obvykle prosazuje radikální dohody o volném obchodu: "Obě strany mají dospělý, stabilní a dobře rozvinutý právní a politický systém. Jakou ´ochranu´ zahraniční investice v této situaci potřebují nad to, co už zaručuje domácí právo?"

Klauzule o arbitrážích jsou pochybné také proto, že připravují signatářské země o státní suverenitu - rozhodnutí, která byla v pravomoci parlamentu, vlády nebo justice, se přesouvají do rukou tribunálu tvořeného obvykle třemi soukromými osobami.

5. Řešení

ČR by měla prosazovat 4 konkrétní požadavky:

1. úplné vyloučení arbitráže a zrušení arbitrážních klauzulí ve stávajících smlouvách mezi USA a evropskými státy (ta česko-americká je ještě nevýhodnější než výše popsaná klauzule)

2. vyloučení potravin a zemědělství

3. právo na svobodnou volbu standardů

4. řešení globálních problémů -  dohoda společného postupu v důležitých bodech: dani z finančních transakcí, zásahu proti daňovým rájům, potírání daňových úniků nebo ochraně před globálními změnami podnebí

No, a co můžeme udělat my? Sledovat další vývoj a zase jednou podepsat petici:

http://stop-ttip.org/podepiste/